Takže spoustu vás chce vědět co se mi stalo...tak to
trochu schrnu protože to nechci moc rozepisovat...

Takže ... mám rozvedený rodiče, ale to mi nevadí, protože otce nenávidím... stará se jen o peníze a sám o sebe..
a kdy sem ho začala nenávidět ? v den kdy na mamku vyjel ... v den kdy mi mamka koupila piano ... začal na ní řvát
že ty peníze (27 tisíc) měla dát jemu ... a ne kupovat něco co by mi mohlo pomoct v karieře ... tím
mi ukázal že pro něj sou peníze všechno a rodina nic ... ale o to nejde ... de o to že rodiče sou rozvedený už nějak
2 roky a otec se pořád neodstěhoval ... dost mě to vadí!! nenávidím ho !! jak můžou bejt někomu přednější peníze ??
jak může mít někdo rači ty papírky místo svích dětí ?! já to vážně nechápu ... ale kvůli tomu sem se nezhroutila ...
zhroutila sem se kvůli tomu že ... pár dní před vánocema... otec přišel a řekl že sme mu zníčili notebook ... ne nezníčili!
začal nám tam mlátit do počítače a já mu řekla ať toho nechá... začal na mě řvát co si to dovoluju ... řekla sem mu ať
vypadne že mi k němu do obýváku taky nesmíme a nelezeme mu tam !!! jakmile sem to dořekla fláknul mě ... bylo to tak silně že sem dva dny neslyšela na jedno ucho ... vážně nikomu bych nepřála si tohle zažít ... najednou sem měla strach ...
bála sem se že se vrátí a znova mě uhodí ... volala sem mamce do práce že neslyším a už to nevydržím ...
mamka mě uklidňovala a já se stejně nepřestávala bát ... pak se to opakovalo ... den před vánocema ...
řekla sem mu že ho nesnášim ... a je ubohej ... v tu chvíli mi začal vyhrožovat i smrtí ... znovu mě začal mlátit
pak mi začal vyhrožovat že mě prohodí oknem ... a udělal by to kdyby ho máma nedržela ... málem jí zlámal ruce ...
celý vánoce ... byly na ho*no ... hned po prázdninách ve škole sem šla za naším třídním učitelem
protože nám řekl že se mu máme vždy svěřit ... když sem mu to řekla okamžitě se mi snažil nějak pomoct ..
cítil jak mi asi je a já sem mu za to moc vděčná ... hned ten následující tejden semnou šel za psychologem ...
ten si semnou promluvil líp sem se teda moc necítila ... když sem u něj byla po druhé už mi bylo líp ... a na potředí už mi bylo nejlíp ... ale nejvíc mi pomohl můj miláček kterej mě uklidňoval a i přesto že sem byla nevyspalá a protivná tak se na
mě nezlobil ... mockrát sem ho naštvala nebo se s ním ve vzteku rozešla .. ne ... vždycky si mě k sobě přitáhl objal mě a uklidnil mě ... vždycyk se mi ulevilo a když sem se mu chtěla omluvit řekl ať se neomlouvám že mě miluje a nechce mě stratit a je mu jedno jaká sem ví že když mám strach tak nejsem svoje ... začal mě učit jak se postavit strachu a vážně mi to pomohlo a ještě krásnější bylo když mi řekl .. že jednou bude jeho přímění i moje pak sem se už opravdu cítila jako někdo koho alespoň jeden člověk potřebuje...
... nebýt jeho ... už bych tu nebyla ...

no říkala sem že to schrnu ale tak ... kratší to nešlo omlouvám se :)













ou-... to je miv opravdu ale opravdu moc líto
nevím co říct
jen hodně štěstí
ještě že máš kluka který tě má opravdu rád, který tě opravdu miluje ... mno nic... fakt nevím co napsat... tak se za to omlouvám 